O starých dětských knížkách a časopisech

Naučila jsem se číst celkem brzy a nedělala jsem rozdíly mezi pohádkami starými nebo novými. Naše dětská knihovna byla bohatá, knížky patřily k nejčastějším dárkům. Nemoci mi oslazovalo svolení listovat ohmatanými a rozpadlými čísly Punti, slova hymny se mi vtiskla díky leporelu, z něhož se je učila už moje maminka. Cosi o Baťově továrně mi řekly Děti cirku, milovala jsem Gabru a Málinku.

Po mamince jsem zdědila touhu získat zpět knihy, které mi ze života zmizely. Ona při jednom stěhování přišla o část rodinné knihovny a když si můj bratr odvezl svou část knih, včetně mých oblíbených, začala jsem šmejdit po antikvariátech a hledat náhrady já.

Neváhala jsem zabavit staré Junáky, určené do sběru, které kdosi ze sousedů nechal na kupě balíků novin, vybírala jsem z nich i staré knížky – ale třeba ty německé neprošly rodičovskou cenzurou a jednoho dne zmizely – zase do sběru.

Brzy jsem objevila krásu knížek z první republiky a jejich ilustrací. Všimla jsem si, kolik starších sestřiček mělo trápení se svými brášky, kolik se vymýšlelo nových pohádek, ať už v klasickém stylu nebo moderní, jaké vycházely v Punťovi. Hodně příběhů mělo zvířecí hrdiny. Od pohádek O sivé holubičce, Dobrodružství veverky Zrzečky až po klasiku Ferdy Mravence, který vyšel jako dětská knížka už v roce 1936.

Všímala jsem si důrazu, jaký se kladl na výchovu k vlastenectví a hrdosti na naše předky a slavné dějiny. Ilustracím se věnovala velká pozornost. Výchovné působení na tělesnou zdatnost, učení se o přírodě, průmyslu a vědě bylo všude, připadalo mi přirozené. Spíše mne postupem času  okouzlovalo, jak se za té první republiky žilo podobně a že leccos není až takovou moderní vymyšleností, jak si moji vrstevníci myslí. Třeba tábory, které by si prý dřív jen tak někdo nemohl dovolit – ale já přece měla románek „Na slunci a u vody“ s chudou, ale hodnou a statečnou  holčičkou na letním táboře? Klučičí příběhy se skautskou tématikou o tom vyprávěly tuplem. Ostatně, jak začíná Robinsonka, naše povinná četba 70.let? Dívčím táborem.

Jsou detaily, které jsem přehlížela a neuvědomovala si. Díky organizátorům nedávné konference o hedrichiádě jsem dostala nápad, který mne přiměl svými starými kamarády zalistovat a hledat informace. Některé jsem jen ověřila, jiné pro mne byly nové.

Například ilustrátoři Punti. Za protektorátu se objevil René Klapač – a podívejme, on to byl světoběžník, který v Americe přičichl k Disneyovkám! Psal také vlastní příběhy pro děti. Julie Spalová si také dopřála vlastní dětské knížky. Hermína Týrlová, skromně pod kresleným Punťou nejdříve podepisovaná jako H.T., pro mne byla skrytá až do koupi jednoho válečného čísla Punti. Mimochodem, ta již v r.1942 natočila svůj film o Ferdu Mravencovi.

 O paní Marii Voříškovou, kterou jsem díky Punťovi hodně obdivovala (dávat skoro sama dohromady měsíčník a pořád veršovat pejskovy příběhy nebyla jistě legrace), jsem dokonce měla strach. Vždyť Punťa byl hodně vlastenecký a v jediném válečném čísle, které jsem po čase sehnala, od ní nebyla ani řádečka! A ejhle, objevila se v dalším ročníku! A nejen to, dnes již vím, že vydávala dětské knihy i po válce.

Měla jsem ráda i převyprávěné filmy, i když ty zůstaly u babičky na půdě spolu s červenou knihovnou a ztratily se ve víru času a životních peripetiích. Už jsem si také doplnila alespoň dvě – a podívejme, Hvězdu na Slunečním ranči převyprávěla dodnes živým jazykem právě Marie Voříšková! Byl to film předválečný, se Shirley Temple.

Teprve nedávno, v novém století jsem sehnala několik čísel legendárního Malého čtenáře a propadla úžasu. On mi leckdo říkal, že Punťa ujde, ale takový Malý čtenář, to prý byla věc! Jenže kde  k němu přijít? Konečně mi jeden antikvář nabídl neúplný ročník skoro za hubičku. To jsem si libovala! Ročník 1925/26 a tak zajímavý obsah! Vázané ročníky pro mne byly cenově nedostupné, ale nevadí, že mám jen „salát“. Vždyť jsem odmalička zvyklá opatrně a skoro bez dechu listovat křehkými časopisy.

Opakovaně jsem se vracela k románům M. Tippmannové o holčičce Atě, i když jsem dlouho netušila, co je to, probůh, za jméno. Dokud jsem nepoznala spolužačku Vlastu a nedozvěděla se, že to je domácká zkratka.  Další spolužačka, Jiřina, po mně zase loudila půjčení Punti, neboť milovala svou jmenovkyni Skautku Jiřku ze stejnojmenného románu na pokračování. Alespoň jsem ji kvůli tomu měla častěji u nás, protože půjčit někomu Punťu, ten rodinný poklad, to prostě neexistovalo. Nakonec jsem jí půjčila (tajně) všechny tři díly Ati. Dnes vím, že Atiny příběhy končí až její dospělostí, ale nejspíš by mne už tak netěšily, podobně jako mne zklamal třeba Málinčin výběr snoubence a nasládlý popis její naivní dospělosti.

Ve výběru knih, které během války vycházely a četly se, který jsem na konferenci prezentovala, chybí jedna z nejslavnějších, román Burnettové Malý lord. Ten příběh byl brzy v Americe zfilmovaný a také divadelní hra byla velmi navštěvovaná (roztomilý malý lord Cedrik byl v Čechíách představován i např. Juliem Fučíkem). Vydání, které mám, však nemá českého ilustrátora, je i s obálkou převzat z originálu.

Mezi ztracené a znovu nezískané knihy patří i jedna učebnice, na kterou maminka často vzpomínala. Malíř Karel Svolinský totiž stvořil knihu, podle níž se školáčci učili kreslit a malovat.

Zjistila jsem i nenápadné kulišárny. U veverky Zrzečky, která opakovaně vycházela (vím o dvou jejích dílech, ale poslední dobou potkávám jen reedice prvního), co se pamatuji, Albastros v roce 1977 ani neuváděl rok prvního vydání. Jako kdyby malíř Karel Svolinský a spisovatel Josef Zeman (zemřel r. 1950) knihu vymysleli nedávno.

Tenhle zvyk se u oblíbených titulů táhl dlouho – Ferda Mravenec z roku 1960 se také obešel bez této informace. Jinde se (také u Albatrosu) uvádělo alespoň pořadí. Pamatuji se, jak jsme se kdysi mezi dětmi přeli, že „naše“ knížky  a „naši“ hrdinové, třeba právě Ferda, přece nemůžou být tak pravěcí a fousatí, aby si je jako děti četli naši rodičové! Podobně jsme s nedůvěrou přijímali Foglarovy Rychlé šípy, zvláště po televizním seriálu. Byly jenom o té dávné době, ale naši, to dá rozum. Nedokázali jsme tedy informaci o tom, že i naši rodiče nebo prarodiče měli rádi stejné postavy, zvnitřnit a úplně přijmout. Mnozí hrdinové byli zkrátka a dobře až příliš NAŠI!

Moc bych si přála, aby také dnešní postavy, vzešlé z našich per a klávesnic, dokázaly žít tak dlouho a zajímavě, aby si je podobně přisvojovaly další generace. Aby jejich jazyk zůstal dalším dětem natolik přirozený, že také neuvěří vlastním rodičům, že tato ohmataná knížka patřila babičce nebo dědovi, když byli tááákhle mrňaví.

Malíř Václav Lehrer

(nar. 1905)

 Studoval soukromě u  prof. Peterse a ak. malíře Nechleby.  Ilustroval několik dětských knih a leporel, převážně akvarely.

Václav Koukolíček

(20.5.1900 Zlonice- 1967 Rokycany)        

(Pravděpodobně) sochař, výtvarník.  Absolvent UMPRUM Praha, žák prof. Mařatky a Štipla. Podnikl studijní cestu do Mnichova, Drážďan, Paříže a Itálie. Tvůrce pomníků, plaket, bust, soch a plastik.

Hermína Týrlová

(11.12.1900 - 3.5.1993) byla zakladatelskou osobností českého animovaného filmu. Před válkou se u Punti podepisovala pouze „H.T.“ a nebyla jmenována v tiráži. Po zákazu dětských knih animovala loutkový film s Ferdou Mravencem. Později světově proslula svými krásnými animovanými filmy. Točila je až do svých 86 let. Dokázala oživit uzel na kapesníku stejně dobře, jako kousíčky vlny (Vlněná pohádka).

René A. Klapač

se narodil v roce 1905 Paříži a delší čas žil i v Americe, kde zřejmě okoukal způsoby kreslení a tvorby komiksu. Od protektorátu provázejí například nejznámějšího Punťu iniciály "R. K." Kromě Punti (a leporela z roku 1946) kreslil Klapač i komiks Chundeláček pro Malého čtenáře a v roce 1947 ještě nakreslil obrázky ke knížce Marie Voříškové O chytrém selátku. Také se věnoval olejomalbě.

Cyril Kotyšan

(nar. 1899) Akademický malíř, spjatý hlavně s časopisem Srdíčko. Byl autorem ilustrací i vystřihovánek. Ilustroval mnoho (hlavně dětských) knih, ale maloval i samostatné obrazy. Jsou známy jeho pohlednice s vánoční a velikonoční tématikou, namaloval i papírový Betlém.

František Smatek

Akademický malíř, narozený v Žiželicích. Maloval plakáty (například reklamy pro Baťu), ilustroval knihy, od Léona Cliftona až po ty nejznámější, po dětské knihy s dobrodružstvími Marbulínka.

František Klimeš (Franta)

(14.8.1906-13.2.1966) Narodil se ve Sttugartu, zemřel v Čechách. Byl především sochařem. Jmenovec známého malíře Prahy, který zemřel r. 1916.

Marie Fischerová – Kvěchová

Narodila se 24. 3. 1892 v Kutné Hoře. Po pražské Uměleckoprůmyslové škole navštěvovala malířské školy „Cola Rossi“ a „Croquis“ v Paříži. Základem a zdrojem její tvorby (zemřela v dvaadevadesáti letech, 2. 6. 1984) bylo lidové umění, děti a jejich svět. Je autorkou souboru 25 studií lidových krojů. Na výstavě dekorativního umění v Paříži roku 1925 byly její práce oceněny zlatou medailí. Pohlednice s jejími obrázky se vydávají dodnes.

Procházka František

Narodil se 11.6.1911 v Přerově, zemřel 28.12.1976 v Čelákovicích (Praha-východ). Byl to známý ilustrátor, mykolog, malíř a také pedagog

Zezula Rudolf

Narodil se 16.2.1912 v Sokolnicích (Brno-venkov), zemřel  22.11.1979. Byl to známý malíř, grafik, ilustrátor. Hodně se věnoval loutkářské scénografii, v jeho tvorbě převládají figurální motivy.

Jeho ilustrace nalezneme v řadě knih pro děti a mládež.

Adolf Zábranský

Narodil se 29.11. 1909 v Rybím, zemřel 9.8.1981 v Praze. Učil se u Františka Kysely a Willy Nowaka. Vyzdobil mimo jiné Hrzánský palác, ale tady byla část výzdoby po r. 1990 odstraněna.  Dnes má pro nás největší význam jeho tvorba pro děti, ilustrace knih. V roce 1972 získal čestný diplom ceny Hanse Christiana Andersena.

Provazník Jan

(1901-1978), severomoravský výtvarník, grafik, ilustrátor, jevištní výtvarník, malíř. Narodil se v Brně, kde vystudoval UMPRUM, od roku 1936 žil a působil v Ostravě. Nejznámější je právě jako ilustrátor dětských knih.

Karel Svolinský

Narodil se 14. 1.1896 ve Svatém Kopečku u Olomouce, zemřel 16.9. v Praze, vyučený řezbář. Potom studoval UMPRUM, obor sochařství, pokračoval studiem grafiky a nástěnné malby. Již v roce 1924 získal Národní cenu za výtvarné umění a po válce učil a vysoké škole umělecko-prům. v Praze. Nejznámější jsou jeho kresby, inspirované folklórem. Je tvůrcem mnoha Ex libris, plakátů, bankovek, známek.

Divica Landrová

(1908-1982) Akademická malířka, grafička, ilustrátorka mnoha dětských knih a také knih s duchovní tématikou. Nejznámější jsou její černobílé ilustrace. V padesátých letech spolupracovala také s filmem, objevuje se v tiráži knih hodně v 60.letech.

Miloš Novák

16. 1. 1909 se narodil malíř a ilustrátor, který svoji rozsáhlou tvorbu zaměřil především na ilustrace dobrodružství pro děti a mládež, sci-fi – ať už v knihách, časopisech, novinách. V období let 1970 – 1973, kdy v novinách Svobodné slovo, v dětské příloze Slovíčko, vycházely na pokračování příběhy Rychlých šípů v próze, doprovodil 13 dílů svými ilustracemi. Zemřel 19. 9. 1988.

Jan Černý-Klatovský

Narodil se r. 1906 v Klatovech. Kreslení studoval na ČVUT, Během války ilustroval několik dětských knížek, např. Olgy Fujerové,  Jarmily Kaslové. Byl také malíř – krajinář, ceněný pro preciznost své tvorby.