Zahrada VII

Už dlouho jsem tu nepsala o slimejšení. Jak to tedy vypadá dnes? Klidově a potom zákeřně, ale vezmu to popořádku.

Letos poprvé za mnoho letjsem vybíhala s kbelíkem na jaře marně. Jindu už v diubnu vylézali plzáci a ostatní slimáci, ale nyní věděli, že je suchoi a nezlákalo je ani pivo. Mysleli jsme, že je zdecimovaly nejen mé sběry, ale také sucho a trošku zima, hlavně kolem pankráce. Tehdy totiž, za ledových mužů, sice podle předpovědi u nás nemělo moc mrznout, ale musel přijít takový závan, že omrzl i šeřík, nestačil rozkvést. Jindy opatrné ořechy vystrčily jen náznak lístků a ten zčernal také. Nyní, o měsíc později, se na ořešácích i révách konečně objevily nové lístky. Bohužel slívy a třešně, které už ukazovaly malé pecičky, shodily plody také. I angrešt. Rybízové hrozny jsou alespoň řádké. Jen maliny se mají k světu tak čile, jako by chtěly všechno nahradit. A

le zpět jke slimákům. Přes mírnou zimu jsem měla malý, ale salátek – jenže ten měl lístky nahořklé a nedošlo mi, ža asi nepřivábí slimejše jako čerstvě vzešlý. Domnívala jsem se tedy, že slimejši neútočí. Omyl. Soustředili se na všechno, co teprve lezlo ze země. Vzklíčila mrkev a hne zase byla pryč. Stejně tak petržel a pastiňák. Zasadila jsem je znovu, přežila jediná rostlinka mrkve. I většina cibule je pryč, tu vytahalio ještě ptáci během zimy. Jen česneku se daří, na úplně jinémzáhoně – zatímco na cibuli mi lezou slimáci také.

Došlo mi to, až když jsem statečně zasázela rostlinky tykví a okurek. Napadli je a ožrali do mrtě. A začali chodit i na saláty. Buď sem nalezli od sousedů a z pole, tedy ti velcí, nebo se o ty malé klííčcí mrkvičky apod. postarali mrňousové. Od zhruba desátého května, během dešťů, na ně chodím i přes den.

Už na ně opět platí i pivo – předtím prostě nedolezli, nyní se už topí i třícentimetroví. Kdo si nedá lázeň pivní, toho hodím do horké. Už opět poznávám jejich staré osvědčené zvyky, jen tu mrkev abych vysela znovu. Co naplat, myslela jsem, že letošek bude výjimečný –ale tím, jak jsem zalévala v suchu právě ty řádky, nalálaka jsem do vlhka i škůdce. Jeden si prostě nevybere.

Letos jsem hrdě zasázela i sadbové brambory – a v tom suchu se mi na záhoně objevily myší díry. Proč asi? Je tam tak čtvrtina rostlinek proti tomu množství, co šlo do země. Asi sklidím jen o málo víc, než jsem do země dala. Je to prostě výzva za výzvou a boj o zrno a úrodu. Ještě nekončí.