Vítejte u nás na Koštěti

Doma je doma, přátelé.

Povedlo se nám jen tak courat po Čechách, zastavit se třeba jen kvůli zajímavému poutači, najíst se nebo vyspat a adié! Hra na nespoutanou svobodu, která sice trvala jen čtyři dny, ale velmi jsme si ji vychutnávali. Byla to cesta jak ve fantasy, s určeným cílem (Chotěboř a setkání s přáteli), ale plná nečekaných dobrodružství. Třeba takové Rokycany: šli jsme do místního K. s tím, že je to jak chodit mezi loupežníky. Skutečně tam všichni za pokladnami hned přepočítávali účtenky, ale za nás k žádnému dramatu nedošlo. Zato jsem zase jednou vystála dlouhatánskou frontu u jediné (!) místní toalety v uzounké uličce. Hic a nedýchatelno. Ale protože si mne usmířili čistotou a existencí toal.papíru, pomlouvat je nebudu.

Před Pískem jsme uviděli tabuli, zvoucí do středověké krčmy. Kdybyste chtěli vědět, co je žbrnda s kozím mlíkem nebo kozí chcanky, račte nahlédnout osobně. Březnice má moc hezký zámek. Vzpomněla jsem si tam na jednoho známého, co tuhle prolejzal Afriku. Jeden z pánů majitelů totiž brouzdal Afrikou taky, ale východněji. Věnovali mu salonek s trofejemi včetně sloního chobotu, s masajskými oštěpy a štíty. Také je možné, že mne místní galerie k něčemu inspirovala.

Český Krumlov jsme prolezli jen s návštěvou restaurace, cukrárny, a kostela, po šplhání do zahrad a nádherných výhledech (plus trochy motání v uličkách za deště) toho bylo ažaž. Krumlov chce víc návštěv. Hezky tam vodáci sjížděli šlajsnu, v kanoích se jich dost udělalo. Ta pod zámkem chce sjíždět hodně vlevo, jinak vás vezme voda z kotle hlavního jezu.

Bezdrev měl vodu jako kafe, dokonce i po bouřce. Smáli jsme se rekreantům, co na nás koukali jak na šílence. Koupali jsme se jediní, když voda měla pod  třicet stupňů… To by se velkoměstští divili, vlézt do našeho plesa!

Jedovnice byly příšerně studené a větrné, s pěnou u břehu, zato s rozpalujícími rytmy. Mládež tam měla jakýsi taneční týden, nonstop radování v kempu. Restaurace těsně před ním dělá jedny z nejňamkovitějších řízků, co jsem kdy jedla.

A potom byla Chotěboř, o té ještě napíšu.

Po návratu začal právě tak šílený a hektický týden, jaký se velmi nedoporučuje, do toho rozpálené noci – a kdyby láskou tělesnou, to jo, jenže v rozpálených zdech? Brr. Středeční deštivá noc a dnešní bouřková to vylepšily, takže jsem se ráno mohla slastně natáhnout a říct si: DOMA, jéééé…

Teprve teď začíná normálno.

A právě tohle, takové blažené pochválení domova, přeji vám všem.

Hezky se vyletněte a v pořádku vracejte.

Anna Šochová

17.7.2010